Krása je vždycky v té naší duši člověka, protože naše duše o nás vypovídá to, co cítíme, to, co chceme, co si přejeme, po čem  toužíme, a to nevidí druhý člověk, se kterým mluvíme, protože ani podle očí nepoznáte prostě, co si ten druhý člověk myslí, nebo jak si co přeje, co byc chtěl, co by jsi opravdu hrozně moc přál. Takže na první dojem se nikdy nesmí dát, protože naše duše je vždycky úplně jináčí, a naše duše je hlavně nejkrásnější, protože ať si o nás každý myslí, co chce, kdo chce, tak prostě každý má prostě takové to svoje já, které prostě nás ovlivňuje, a my přesně víme jací jsme, a nás nedokáže posoudit druhý člověk, ani za hodinu, ani za měsíc, ani za půl roku.

 

 

To opravdu musí být minimálně roky, aby se člověk opravdu s tím druhým člověkem poznal, protože prostě mi do té hloubi duše toho druhého člověka nevidíme. Do ní vidí každý sám. Určitě každý znáte svojí duši, protože já třeba popravdě to tak vnímám, že třeba někteří lidé udělají věci, které bych já třeba vůbec ani neudělala, nebo bych si je nedovolila, a oni jsou ještě tak drzý, že prostě třeba nějaké věci špatné udělají, a já si říkám, ty jo, to bych si nikdy nedovolila, tohle udělat.

 

 

A protože prostě moje duše je prostě jiná, a vidí to také trošku jinak. Takže určitě každý člověk všechno vnímá to okolí prostě jiným způsobem, jiným pohledem, což je vlastně dobře, protože žádný člověk není nikdy v ničem stejný, lidé jsou prostě od sebe odlišní. Každý má úplně jiné plány, prostě všechno úplně jinak vyhodnoceno. Takže prostě, opravdu je to velice důležité, aby opravdu všechno fungovalo tak jak má. A určitě ta naše duše prostě, která je ukrytá, a která je opravdu skvělá, a my jsme spokojení sami se sebou, tak to je to nejkrásnější, co nás v životě může potkat, protože rozhodně nikdy nedělejte to špatné, co vám přijde špatné, když to dělá ten druhý člověk. Protože nikdy to neopakujte, protože pak to nemusí vaše duše pobrat.